"Každý je poutníkem, poutníkem svého života. Hledáme tu pravou cestu a s každým krokem zanecháváme stopy
- v místech kde jsme byli, v lidech, které jsme poznali a činy, jež jsme učinili…"
~ Doctor, Stvořitel a Scientist

Život je jen příprava na smrt I.

27. října 2014 v 18:32 | Stvořitel |  Fanfiction
Okej, tak vám přináším přiběh, který jsem dosadil do světa Naruto... miluji ten příběh... a doufám, že se vám bude také líbit... krom toho byl byl rád, za zhodnocení :)
Pak už jsem říct užíte si to :D




Bylo brzy. Slunce ještě nevycházelo, ale v ukryté základně Akatsuki byla rada. Nebyli na ní sice všichni členové, ale řešila se důležitá mise.
Slunce se vyhouplo nad obzor a rada byla u konce.
"Itachi, běž jí to říct, já mám ještě nějakou práci," ukončil radu Pein. Itachi jen kývl a proklouzl velkými dveřmi ven z poradní síně. Šel pomalými ale jistými kroky po chodbě, dál k pokojům. Co je to napadlo, vždyť jsme ji příjmuli teprve před pár dny - zavrtěl hlavou nad myšlenkou, tohle nebyla jeho starost.
Zastavil se před dveřmi jejího pokoje a lehce na ně zaklepal. Nic se neozývalo, tak je tiše pootevřel dveře. V pokoji byla tma, to Itachiho překvapilo. Tyhle pokoje byly první koho slunce zdravilo. Vstoupil do pokoje a rozhlédl se. To, co bránilo slunci, byla deka. Stěna okolo okna byla popraskaná a nad ním byli zabodnuté kunae, které drželi deku. Nad tím se Itachi pousmál. Už byla vzhůru - pomyslel si. Dívka ležela na posteli na břiše. Jednu ruku měla pod hlavou a druhá si visela z postele dolů. Na polštáři neležela hlava, ale nohy. A Itachi předpokládal, že deka, kterou by měla být přikrytá, teď složí jako záclona.
Přistoupil k posteli.
"Kasumi," zašeptal. Dívka jen zavrčela, otočila se a spala dál.
"Kasumi," zkusil to znovu, bez výsledně.
"Hej, já vím, že jsi vzhůru," řekl teď už normálním hlasem. Kasumi něco zamumlala a pohnula se. Že by opravdu spala - pomyslel si Itachi, ale něco ho napadlo.
"Pein má pro tebe misi," když nereagovala, ani na tohle. Itachi se škodolibě usmál.
"Deidaro, přines studenou vodu," Kasumi zvedla ruku a hodila po Itachim kunai. Prolítl těsně vedle a zabodl se do skříně vedle okna.
"Co chce, Pein?" zeptala se, když zívala. Itachi byl konečně spokojen. Sedl si na postel k ní. Kasumi se opřela o stěnu, zajela si rukou do svých tmavých vlasů a znova zívla.
"Budeš někoho muset přivést," řekl znuděně Itachi.
"Koho?" protřela si pěstičkami oči a konečně je otevřela.
"Z Mlžné," odpověděl nejasně.
"Jasněji," zavrčela a probodla ho svýma tmavě modrýma očima.
"Asi o rok, dva staršího..." vypadalo že k tomuhle, nic jiného neřekne.
"S kým?"
"Deidarou," uchechtl se Itachi.
"Nedělej si ze mě srandu, Itachi," zaúpěla.
"Nedělám, to je fakt," nasadil zase vážný pohled.
"Proč?" pomalu se vyškrábala na nohy, a přešla ke skříni.
"Pein se chce přesvědčit, jestli máš na to tady být, štěně" vysvětlil Itachi a se zájmem pozoroval její reakci "Nezapomeň, že si tu nejmladší, štěně."
"To bude hračka," mávla nad tím rukou Kasumi.
"To si nemyslím, štěně" ozvalo se od dveří.
"A to jako proč?" zeptala se drze a červenovlasý se usmál.
"Nejdeme po něm jen mi," ušklíbl se.
"Ne?" otočila se na Itachiho "A kdo ještě?"
"Orochimaru..." řekl Sasori.
"...a Mlžná s Listovou ho chrání," doplnil ho Itachi. Kasumi nic na sobě nedala znát. Jestli to znamená, být tu uznaná, tak do toho jdu - pomyslela si. Otevřela skříň, vyndala batoh a začala si balit.
Poslední co jí chybělo byli zbraně a nějaké to jídlo. Zabouchla skříň a vyndala kunai zabodnutý v ní. Pak přešla k oknu a také vyndala kunae ze stěny. Ještě si dřepla k posteli a vyndala z pod ní shurikeny. Ty její byli jiné, byli její specialita.
U dveří už stál Deidara. V ruce něco držel a divně se usmíval.
"Co to máš? " ukázala na jeden z hadrových pytlíků a proklouzla okolo a šla směrem ke kuchyni.
"Jídlo, ale jestli ho nechceš..." pokrčil rameny, sundal batoh a začal si do něj oba pytlíky cpát.
"Chci," vyštěkla a otočila se k němu.
"Víš co, já si ho asi nechám..." nestihl doříct a ležel na zemi. Na něm Kasumi seděla obkročmo a vyhazoval mu věci z batohu. Pak čapla svůj vak s jídlem a rovnala si to do batohu.
"No tak," ozval se za nimi hrubý hlas. Oba ztuhli. Kasumi se zvedla a otočila se na dotyčného. Naneštěstí to byl právě Pein.
"Tak připravená, štěně?" vypadal nezvykle v klidu. Opatrně kývla.

Pokračování příště ....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tak by mě zajímalo: Chtěli by jste více mých povídek/ příběhů, ze světa Anime?

Jasně, rád/a si je přečtu...
Ano, moc... :33
Je mi to jedno...
Zas tak moc to nehoří... ;)
Ne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama