"Každý je poutníkem, poutníkem svého života. Hledáme tu pravou cestu a s každým krokem zanecháváme stopy
- v místech kde jsme byli, v lidech, které jsme poznali a činy, jež jsme učinili…"
~ Doctor, Stvořitel a Scientist

Něco ze života.. - to na co s postupem času přicházíme

28. listopadu 2014 v 21:53 | Doctor |  Různé Informace
Zdravím,
dnes jsem měl docela zvláštní den. Ráno mně málem přejel autobus, do školy jsem se málem nedostal, protože autobus, kterým jsem jel měl zpoždění a musel jsem jet pozdější tramvají. A pak jsme měli psát z informatiky a já v ní mám spíš dost špatné známky. Nicméně řekl jsem si, no tak měl jsem špatný začátek, tak to hned neznamená špatné pokračování dne. Z té písemky jsem měl nakonec dobrý pocit, tak si myslím, že by mohla dopadnout dobře. :) Následně se vyskytl jiný nicméně slabší problém a pak jsme měli hodinu Multimédií. Ta mě nesmírně bavila, protože jsme probírali barvy. Jak se správně míchají na počítači a jak na papíře, aby dali jiný odstín. A znovu jsem zjístil, jak býváme klamáni naším zrakem a mozkem. :D
Nicméně to, jak mě bavili či nebavili a trápili školní předměty to tak úplně není. Ale jedno zde přeci jen musím zmínit, když jsem šel právě na multimédia, "předběhl" jsem pár svých spolužaček a né že bych chtěl odposlouchávat, ale slyšel jsem jak se baví o něčí chůzi, no a já jsem šel před nimi, smáli se, že prý chodím jak instalatér. Né že by mně nezajímalo, jak to vypadá jak chodím z pohledu jiného člověka, ale myslím si, že chodím tím stylem jako desátý Doctor. Je to spíš ten typ ztěžklé chůze - rozhodně jsem ale na svou chůzi hrdý. Jiný spolužák když mě viděl v jiný den, že chci jít pěšky zvolal: "Co blázníš, zmrzneš, pojeď tramvají!.." Já jsem se jen mírně pousmál - stejně tak jako Skoti, jsem hrdý na tvrdší podmínky, protože právě tvrdá rána k zemi je to, co nás pak posiluje, i když to bolí. Kdyby nebylo těch neúspěchů a ran v životě, nebyl by tím kým jsem dnes a můj život by byl o něčem jiném a byl by fádnější. Takhle se chvíli trápím a chvíli jsem šťastný, nicméně, je to zábavnější, než žít nudný život, ve kterém je vše ok. Je to jako se čtením knihy - lépe se čte kniha s příběhem ve kterém se něco děje. Každá naše zkušenost nás utváří a pomáhá nám něčemu se naučit a čím více se toho naučíme díky škole života, tím lepší pak bude náš výsledek v životě. Díky těm špatným zkušenostem jsem si uvědomil to, na co i jiní přicházejí později.

Uvědomil jsem si například:
  1. "Šaty nedělají člověka" - šaty utvářejí jen pohled na to, jaký je - ne všichni máme možnost chodit v tom, co se nám líbí a sedne to našemu stylu, neznamená to ale nutně, že ten člověk je hned špatný nebo nejlepší na světě - záleží na příkladu. Také jsem si uvědomil, že lidé si obvykle rádi domýšlejí věci k obrazu svému.
  2. Když nám někdo nadává, pomlouvá nás nebo jinak nás poškozuje, není to tím, že by s námi měl problém, ale tím, že má sám se sebou problém a ukazuje nevědomně ten problém na nás. Jsou to jejich problémy a nesplněná přání - ne ta naše, my za ně nemůžeme a máme svojí cestu - nikdo nás nemůže nutit být stejný jako ostatní - "normální", jak by nás nazvali. Ve skutečnosti jsme normální, jen každý si význam tohoto slova definuje jinak.
  3. Dospělí a zejména naši rodiče nám obvykle vykládají, že vše, co dělají, dělají pro to, abychom se měli dobře a byli šťastní. Myšlenka je krásná, ale obvykle nám spíš ubližují a lžou. Jako děti jsme si mysleli, že pro nás dělají vše, aby jsme se měli dobře a že to myslí dobře. Většinou možná ano, ale spíše ne. Dnes vím, že obvykle spíš využívají svého postavení staršího a rodiče k tomu, aby projednou měli pravdu oni a jednou někomu "vládli" - protože "oni jsou naši živitelé a dali nám život". Pozoruji táké, jak se špatné vzorce chování obvykle přenášejí dále. Rodiče si sebou stále také nosí nějaké problémy (i třeba od svých rodičů) a v těch horších případech si snaží "ulevit" právě na nás. A je pak na nás jak se s tím vypořádáme (příklad zde s otcem alkoholikem).
  4. Nejlepší je se spoléhat sám na sebe. Možná si někdo z vás říká, jaký jsem skvělý člověk a že se mnou musí být za dobře každý. No není tomu tak. V jedné reklamě jsem slyšel odpovědi, co si někdo představuje pod pojmem "být fér" a zaznělo tam: "Myslím si, že férový člověk je ten, který se chová a jedná se všemi stejně." Jeden čas jsem se snažil být takhle fér, než jsem si začal uvědomovat, že lidé mě spíš jen využívali a má energie, snaha a pomoc tedy byla z tohoto pohledu špatně investovaná. Na základní škole jsem neměl opravdové přátele, jen já sám s tím, co dokážu a pár dočasných přátel. Byl jsem prospěchem nejlepší ve třídě a vše díky tomu, že jsem na sobě pracoval. Opravdu mě podporovala jen jedna učitelka. Přátele jsem si tedy hledal jinde a našel jsem je, jen byli o mnohem starší a moudřejší, než-li většina lidí mého věku. Dnes se s nimi z jistých důvodů téměř nevídám, ale kdykoliv je potkám ve městě nebo si na ně vzpomenu jsem vděčný za tyto anděli mezi námi. Až později jsem se seznámil s lidmy mého věku, se kterými si rozumím. Teď můj prospěch na škole není tak skvostný a zase jsem narazil na to, že když potřebujeme pomoct nejvíce, tak většinou tu není ten, kdo by nám mohl pomoci. Začal jsem tedy zase hledat jinde, kde jsem jí našel, ale předtím jsem se vrátil k myšlence základky - "spoléhej na sebe, protože ti nikdo krom tebe v těhle chvílích nepomůže".
  5. Prožívání emocí či být emotivnější není nic špatného.. V dnešní době je usazen názor, že kluci by neměli plakat - že je to slabost a my chlapi jsme přeci silní ne? V té slabosti je ale hrozný omyl.. Je pravda, že umět se v každé situaci ovládnout je vážně umění a vyžaduje to hodně energie, ale v tom je právě ten háček. Čím více energie musíme investovat do toho, abychom se chovali více podle "norem" a méně podle sebe, tím více nás to oslabuje. Také vám říkám, že je lepší být pozitivní a stojím si za tím, ale musíte opravdu být - ne si hrát na to, jakou mám "sluníčkovou" náladu a všem říkat "mám se nejlépe", když se máte hrozně. Radím vám, když je vám opravdu hrozně, tak si to prožijte - pusťte si tématickou hudbu či vytvořte něco, co to znázorňuje a jakmile se vaše pocity zjemní a zklidní doporučuji si pustit něco s trochu pozitivnějším podtextem. :) A přečíst si něco, co vás nabudí, nějak se motivovat. Já rozhodně teď čerpám inspiraci a energii z článků od FC.
  6. Můžete být sebelepší a sebechytřejší, když však nemáte sebevědomí, daleko to nedotáhnete. Četl jsem o mnoha případech, kdy byli někteří lidé opravdu nadaní a chytří, ale nedotáhli to do zdárného konce z tohoto důvodu - nenechte se tedy odradit tím, co vám okolí předhazuje a nenechte si sebevědomí vzít a když už, tak si jej znovu vybudujte, protože sebevědomí nám nikdo dát nemůže, ale vytváříme jej vírou v sami sebe.
  7. Ne vždy je situace tak hrozná a nezvratná, jak si možná myslíme. Občas jde jen o to, podívat se na problém ze správného či jiného úhlu a najít v každém dni i něco pozitivního.
  8. Většina lidí nepřemýšlí, chybí jim porozumnění a flexibylní myšlení a kvůli tomu vzniká většina problémů. Je jednoduché říci "je divný/á", "jsem blbec", "je to jeho/její vina", "neodpověděl ani na pozdrav (v chatu), tak to mě asi ignoruje..". Já nad tím přemýšlím jinak - nesoudím nikoho či danou situaci, bez toho, aniž bych znal okolnosti, spíš přemýšlím nad tím, proč tomu tak je a obvykle bývají mé předpoklady, jak to opravdu je na základě informací a spekulací správné. Rozhodně na každou situaci se dá najít řešení, jen na něj musíme přijít a nemožné se pro nás nemožným stává tehdy, když to za nemožné považujeme.
  9. Zatímco ženy se obvykle snaží problém vyřešit kompromisem, muži spíše násilím. Násilí ale problém neřeší, jen nám přidělává nějaký navíc. To mi připomíná epizodu DW - Love & Monsters - citát z ní: "Když jsi dítě, říkají ti, že to je vše o tom.. - vyrůst. Dostat práci. Oženit se. Koupit si dům. Mít dítě a o tom to je.. Ale pravda je, že svět je mnohem divnější než to. Je mnohem temnější a mnohem šílenější a také mnohem lepší." Realita a život v ní je mnohem složitější, než si většina z nás dosud představuje a život na Zemi se podobá konceptu Matrixu.. Nikdo z vás si nepovšimnul, jak většina národů řeší problém na Ukrajině nečinně nebo tichou podporou konfliktu? Jen někteří stojí mezi a snaží se konflikt dát do pořádku, to však se nelíbí těm, co válku podporují a snaží se dotyčného z hry nějak vyšachovat - to jen tak na okraj. Neříkám, že bychom se měli zabývat všemi problémy světa, ale když by se každý na nějaký zaměřil a snažil se ho řešit, bylo by vše lepší - ale kdo dnes něco řeší?

No a více toho zde psát nebudu, to až někdá příště, až si na něco vzpomenu.. ;) A buďte více sami sebou a méně někým jiným, za kým vás chtějí ostatní - stejně nelze se zavděčit a přizpůsobit všem. :)























































~ Váš Doctor
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama