"Každý je poutníkem, poutníkem svého života. Hledáme tu pravou cestu a s každým krokem zanecháváme stopy
- v místech kde jsme byli, v lidech, které jsme poznali a činy, jež jsme učinili…"
~ Doctor, Stvořitel a Scientist

Červen 2015

Yamada a 7 čarodějek

23. června 2015 v 16:09 | Stvořitel |  Oblíbené Anime
Ahoj lidstvo a hlavně Otakstvo...

jsem již čtvrtým dnem "nemocným" (zaplať Jeshishimovi že na konci roku) a hledám zábavu. V tomto stavu jsem velmi neochotný přemýšlet, proto veškeré seriály nebo knihy, které mám normálně rád, nepřichází v úvahu.
Nekoukal jsem tedy na žádného Doctora, žádné Supernatural ani jsem nečetl 2. díl Labiryntu (Spáleniště: Zkouška - Ps: jen tak pro vás už se chystám udělat recenzi na 1. knižní díl :)). Hledal jsem tedy nějaký seriál, nebo anime, které by mě pobavilo a nemusel bych u něj nějak extrémě přemýšlet.
A já ho skutečně našel... Jmenuje se Yamada-kun to Nananin no Majo (český překlad v nadpisu článku: Yamada a 7 čarodějek) a opravdu se u tohoto seriálu anime i mangy bavím :D.

Yamada-kun to Nananin no Majo (Anime)

Tak tedy okolo tohoto anime kroužím už dva měsíce, ale bál jsem se ho pustit v domnění, že to bude nehorázná kravina. Ale upřímě od pravdy moc daleho nejsem, že? Každopádně jsem neuvěřitelně rád, že jsem na tenhle "dokonalej" příběh narazil a pustil si jej. Nejen to že je vtipný, ale má hlavu i patu a po shlédnutí jednoho jediného dílu je život hned o něco hezčí, i přes to že vám do smíchu není. Tohle Anime Vás prostě donutí smát se.
(Hey Doctore... taky budeš mít u nějakých scén nasazenej na tváři ten ironickej usměv: "Jako vážně?")


Fathers Day 2015

21. června 2015 v 16:55 | Doctor |  Aktuality
Zdravím všechny v tento den,
ano i dnešek je něčím výjimečný. Každý určitě ví, že se slaví Den matek, ovšem jen méně lidí ví, že se slaví i Den otců (a ten je přiřazen v tomto roce právě na dnešek v mnoha zemích ;) ).

Whoviané si jistě v této příležitosti vzpomenou na díl "Father´s day" (1. série, 8. díl), v němž Rose se snažila zachránit před nehodou svého otce, co následovalo, by jste měli už znát a pokud si nevzpomínáte nebo to nevíte, tak si tento díl pro rekapitulaci pusťte. ;)

Dalším whovianským bodem je, že v roce 2008 právě dne 21.6. se odvysílala 11. epizoda 4. série zvaná "Turn Left". :)

10 let od doby kdy se D. Tennant zapsal do našich srdcí jako 10. Doctor

18. června 2015 v 18:14 | Doctor |  Aktuality
Whoviané slavíme! :)
Dnes je právě 10 let od doby kdy se David Tennant objevil poprvé na DW scéně v díle "The Christmas Invasion (poslední díl 1. série)" jako představitel 10. Doctora. :)

Kdo má rád čísla a písmenka, jistě si povšiml i té spojitosti - 10 let, 10. Doctor a představitel David TENnant.
Brilliant! Don´t you think? :D






















~ Doctor

Lhaní a já? S kým si mě pleteš...

15. června 2015 v 18:59 | Stvořitel |  Pan S - "Deníček"
Vlastně jsem byl vždy oblíbený a nebyl nikdo, kdo by mě nenáviděl. Byl jsem středem každého kolektivu a s každým vycházel. Jak se mi to podařilo? Nikdy jsem se nepřetvařoval, nikdy jsem nelhal a vždy byl upřímný.

"Yoshuo, co to sakra děláš? Já tě tu nechci tak vypadni.."
"Ale no ták, vždyť potřebuješ pomoc.."
"Kdybych ji potřeboval, tobě bych si stopro neřekl.."
"Víš, co jdi si do háje..." odhodil jsem veškeré jeho sešity někam na druhou stranu třídy. Vztekle jsem vstal a přešel ke svému místu, kde nikdo neseděl. Ztěžka se posadil a dal si nohy na stůl.
"Yoshuo, dej ty nohy ze stolu," zakřičel učitel a já se na něj krotce podíval. Pomalu se sundal, ale to pan Lorryl stál nade mnou.
"Děje se něco?" zeptal se starostlivě. Chvíli jsem přemýšlel zda chci být upřímný a říct mu o co jde ale pak jsem si to rozmyslel.
"Ne nic se neděje... Jen mám svou práci hotovou," zahal jsem a podíval se mu zpříma do očí. Pan Lorryl si povzdechl, otočil se a šel zpět ke své katedře kde se usadil, jen co se usadil zazvonilo na přestávku.
K mé lavici se seběhlo pár kluků. "Ty Yo, venku na tebe čeká Laura..."
"Hey, ty vážně chodíš s Holly?"
"Yo, s kým teda chodíš?"

Aranis

8. června 2015 v 20:03 | Scientist |  Tvorba Scientist
Tak jsem se rozhodla zase jednou něco napsat. Tu tedy stránka první ve wordu. :))

Stránka první- ARAKANA NISVERA

*Přeskočilo mi,* napadlo elfku. Její jméno bylo Arakana Nisvera. Spoustě lidí přišlo až nezapamatovatelné. Spousta bytostí - ano, nejen lidé- ji začali nazývat Aranis.
Což už ale bylo zapamatovatelné na rozdíl od jejího jména, byl její vzhled. Byla pěkná, vypadala tak na 25 let, měla po prsa dlouhé, světle blonďaté vlasy. V nich byla vpletená peříčka dravců, která ptáci poztráceli při svých toulkách. Krom nich zde také byly korálky červené, zelené a modré barvy, příležitostně s nějakým vyřezaným znakem a barevné šňůrky, co sloužily jako gumičky. Její obličej byl světlý. Vlastně když tmavl, tmavly i její vlasy- sluníčko dělalo divy. Její úsměv byl rošťácký a spokojený.
Oči měla Aranis zvláštní. Zatímco jedno oko bylo zelené, propletenou zlatou nití, barvou oka kočky, zlatou náležící slunečním paprskům, druhé bylo modré. Toto oko proplétal stříbrný svit luny a moudrost, kterou posbírala za svůj život, i když nebyl zrovna nejdelší. Vysoká byla tak akorát, ani malá, ani přerostlá. Její nosík ale nebyl průměrný, ale malí. Pihy na něm byly jako chmýří rozfouknuté pampelišky. Táhly se od nosu v řadě po lících.
Byla bosa a o nohy se jí otírala smaragdová stébla trávy. Trochu zaryla palci v hlíně, jako vždy, když byla něčím či někým znervózněna. Slunce ozařovalo koruny stromů. Nastavila slunci pihovatou líc a podívala se na cestovatele. Tedy… byl to cestovatel?
,,Aranis," zopakovala.
Ta přezdívka se jí hnusila: Nebyla tak půvabná a vznešená, jako její jméno. Uráželo ji, že ho vůbec kdokoliv zkracoval nebo si jej nedokázal zapamatovat. ,,Krásné, vznešené jméno," řekl muž přesný opak toho, co si o něm myslela ona. ,,Vznešené vůbec," reagovala elfka nespokojeně. Muži se zablýskly oči zájmem- nebo jí to alespoň přišlo.
Měl rád ty ženy, co nebyly něžné a vyslovovaly svůj názor.
Aranis do toho vzniklého ticha, jak muž neodpověděl, zavrčela. Měl slamák. Do očí mu padal stín a tak nerozeznala, jaká barva očí je mu vlastní.
Rozverný úšklebek muže ve slamáku s nakrátko ostříhanými vlasy, elfku dráždil. ,,Vrať mi moji brašnu!" ,,Za pusu." Aranis se nafoukla a poněkud zvedla svůj nos. ,,Pusu od elfky?"
Mužík utrhl ze země stéblo trávy a začal jej přežvykovat- nevěděla, jestli to na ni mělo udělat dojem. Pozoroval ji. Arakana si prohlížela jeho úšklebek. ,,Nu.. dobrá." ,,Vážně?" zpozorněl a vyplivl stéblo z úst. Jeho opálené tváře se zacukaly a rty se roztáhly do téměř netečného úsměvu. Byl opálený, ano. To znamenalo, že často běhal po venku. Takže buď farmář a nebo cestoval, jak si na začátku myslela.
Elfka k němu obezřetně přistoupila. Muž si stáhl slamák. Spatřila zelené oči, smaragdové jak ta tráva. Nerušila je žádná jiná barva- to moc časté nebylo. Ale co trochu rušilo uhrančivost jeho pohledu byla jiskřička rozvernosti v jeho pohledu. On se naklonil a ona si stoupla na špičky. Byla celkem vysoká, ale proti němu si přišla jako zakrslý králík.
Chystala se ho líbnout na tvář, avšak muž se slamáčkem ji chňapl za boky a políbil ji na rty.
Vykulila oči a prudce se odtrhla. Její bělma vypadala, jako by se chtěla osamostatnit a vyskočit z důlků. Zjevně měli o puse jiné mínění. Zvlášť tedy o puse od neznámých jiného pohlaví.
Ruměnec na její tváři byl opravdový. Stejně jako facka, která muži přilétla. Překvapeně zamrkal. Položil si ruku na tvář. ,,Au! Za co to bylo?!" ,,Pusu na tvář a ne polibek na rty, ty mandragoro jedna!" zanadávala. ,,A vůbec, vrať mi moji brašnu!"
,,Nene!" reagoval trochu pisklavě jako malé dítě. ,,Jak ne? Dohodli jsme se!" "Uhodila jsi mě!" Elfka bezradně stáhla hlavu mezi ramena.

Jeden den v cizím těle

7. června 2015 v 19:28 | Pan S |  Pan S - "Deníček"
Tak řekněme, že jsem si už něčím takovým prošel. Berme to tak, že si tím procházím každý den a nikdy nevím na jak dlouho, kdy nebo proč, ale je mi jasný, že je to kvůli nějakému úkolu.
Tuhle jsem byl "zástupcem" jedný holčiny, která téměř vše zapoměla, jakoby lusknutím prstů její vzpomýnky zmizeli a ona utekla pryč a nechala své tělo vstříc svému osudu...
Byl to jeden den, který bych si v životě nechtěl zopakovat, ale nikdy bych si ho s níkým nevyměnil. Bylo více než složité sechovat jako ona, jako dívka. bylo složité bavit se s lidma, bylo složité vidět tak primitivní věci, jak je ona viděla.
Byl to den plný a nabytí zkušeností, spoutu věcí jsem díky tomu dni pochopil. Možná jsem se i trošku změnil, protože býtí někým jiným člověka změní. Řekl bych že jsem se stal tolerantnějším a obezřetnějším k ostatním lidem.

A teď si do očí řekněme, že něco takového není možné. jenže já vám musím odporovat, je více než dost důkazů o "přítomnosti" v li
dském těle někoho jiného. Co si myslíte že se Schysofremie? Co si myslíte, že se děje ve tělech strostlých dvojčat?
Skutečně si myslíte, že všechny vaše myšlenky jsou jenom a právě vaše? Že nepochází od někoho zcela jiného?

Teď si však budu odporovat. Jsem ateista a věřím jen v to co je fyzikálně podloženo, otmu co se dá racionálně vysvětlit, nebo jen tomu co sám na vlatní oči vidím...
Ale v tohle věřím, s jedním takovým člověkem se znám a vím o čem mluvím, sice je to tak dokonalí herec, že nikdy nevíte jestli je to on, nebo jeho "dvojče", ale je to skvělí člověk, který se díky svému "jinému já" mění a to dost znateln.
Věřte čemu chcete, já budu taky...

Dawn of Eternity (Nový Last Moon)

7. června 2015 v 17:10 | Doctor |  Aktuality ohledně serverů
Zdravím,
pamatujete si jak jsem psal článek o Sanctum of Eventide a jeho pokračování Isles of Eventide? Tak něco obdobného se děje i s IT serverem Last Moon. ;)