"Každý je poutníkem, poutníkem svého života. Hledáme tu pravou cestu a s každým krokem zanecháváme stopy
- v místech kde jsme byli, v lidech, které jsme poznali a činy, jež jsme učinili…"
~ Doctor, Stvořitel a Scientist

Je jedno jak...

24. května 2016 v 18:41 | Stvořitel |  Povídky

Je jedno jak...

Pointa v závěru, snad se bude líbit... (starší povídečka, a možno již na těchto stránkách k dohledání...)

Lesem se ozývalo tiché vzlykání. Tak tiché, že jste se museli na ten zvuk soustředit, aby jste ho zaslechli. Kapky slané vody dopadaly na zem, rozbily se a maličkaté kapičky se vsakovaly do půdy.
Mýtina osvětlená měsícem skrývala něco kouzelného. Něco, co jste mohli zahlédnout jen dnes a jen při velkém štěstí. Dnes totiž zanikal a vznikal život jednoho elfa.

Všude byly rozevřené květiny a pěly smutnou píseň. Jediným svědkem, kromě květin byl člověk. Černé vlasy halily jeho zčervenalé oči. Jeho třesoucí se tělo nám prozrazovalo, že ho něco trápí. Vzduch zchladl. Elf se naposledy nadechl, už nevydechl. Člověk, který svého přítele svíral v náručí jej pustil a poodstoupil. Skryl se před světlem všudypřítomného měsíce do stínů lesa. Elf se vznesl. Vzduch se všude začal hýbat. Tělo elfa vypotřebovávalo poslední energii. Opět ho vítr položil do měkka trávy a mechu. Chvíli se nic nedělo, ale člověk věděl, co se stane, už to viděl tolikrát...
Tělo začalo zářit. Jeden by řekl, že vybuchne a světélka z něj poletí svou cestou k nebi. Mýlili by jste se. Ze záře se vynořil uzounký kmen a stoupal a mohutněl. Když záře ustala a jediným zdrojem světla byl opět měsíc, strom dominoval okolí.
Poslední slzy doputovaly na zem. Nebyl čas prolévat slzy za někoho, kdo o to nestojí. Setřel si vlhkou cestičku a vystoupil na mýtinu. Strom se rozevřel a odhalil malého chlapce. Blonďaté vlasy se mu snášeli až na zem. Obličeji dominovali dvě krásně tvarované mandlové oči s modrými zornicemi. Špičatá ouška působila roztomile. Stál před ním tak, jak ho strom stvořil.
Přehodil přes malého elfa deku.
"Pojď, je pozdě..." odcházeli bok po boku, jako vždy, bylo jedno kdy, kde, jak a proč... Bylo jedno co se stalo v minulých životech, nyní bylo vše smazáno a oni šli vstříc přítomnosti, budoucnosti...

Nemělo smysl se zaobírat, tím co stalo se před tím...
-Spóřa
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 25. května 2016 v 9:34 | Reagovat

Překrásny design, ale zle se čte :(

2 Stvořitel Stvořitel | E-mail | Web | 25. května 2016 v 14:21 | Reagovat

[1]: Mnohokrát děkujeme za pochvalu, ale zajímalo by mě co bylo myšleno tím, že se to zle čte :D
Mohl bych si to vyložit dvěma způsoby :D
a) barvy jsou moc tmavé, text nelze snáze číst
b) Autor povídečky není zdatným pisálnek a jeho tvorba se nedá číst :D

Ať je to tak či ta (možná úplně jinak) budu jedině potěšen o objasnění :D Abych věděl co mám či máme zlepšít :D

3 Jana Jana | E-mail | Web | 25. května 2016 v 16:24 | Reagovat

[2]: skrz obrázek v odpovědi komentáře nemohu přečíst, co je v komentáři napsáno....

4 Stvořitel Stvořitel | E-mail | Web | 26. května 2016 v 13:50 | Reagovat

[3]:Pravda z designem by se to nemělo přehánět :D juknu na to a pokusím se aby šel text o něco snadněji přečíst :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama