"Každý je poutníkem, poutníkem svého života. Hledáme tu pravou cestu a s každým krokem zanecháváme stopy
- v místech kde jsme byli, v lidech, které jsme poznali a činy, jež jsme učinili…"
~ Doctor, Stvořitel a Scientist

Věrný sobec

24. května 2016 v 18:14 | Spořík |  Pan S - "Deníček"
Zdravíčko lidička i nelidičky,
po velmi dlouhé době se Vám zde hlásí i ten jehož jmého je Stvořitel. Je mi to opravdu líto, ale nic není tak lehké, jednoduché, jak to bývalo... nejsem to jenom já, ale i Doctor.. jsme časově vytíženi... ale to se dá čekat že, všichni stárneme a na hlavu a ramena nám padá stále více věcí, o které se musíme stratat...
Nevím zda to víte, ale jedním takovým břemenem je můj kocourek

ale co už... Pro dnešní den jsem si zvolil téma STRACH... můžete tu uvítat povídku (spíše úvahu, nebo tak něco) s básničkou v závěru...

Za chyby se moc omlouvám, psáno ve spěchu.... :3

Věrný Sobec


Nepoznala jsem věrnějšího přítele. Vždy když jej vidím rozklepou se mi kolena, nedokážu říct souvislého slova a někdy i dýchat zapomenu. O kom to mluvím? Ale kdepak o žádném hrdinovi, mluvím o nejvěrnějším příteli člověka - a nemyslím tím psa.
Jmenuje se strach a rád nás chytá nepřipravené. Dělá mu radost nás děsit a strašit. Máme mu to ale za zlé? Nikoli, on za to nemůže, má to přeci jen v popisu práce. Je to většinou on, kdo nás posouvá dál a kdo nám vyznačuje hranici, za kterou bychom jít opravdu neměli.
A ten nejkrásnější pocit zažíváme když jej obelstíme, přehrajeme a porazíme jeho vlastní zbraní. Motivuje nás i ovládá, ani si toho nevšímáme, je to samozřejmé. Posloucháme jej jako mámu, která nás učila první krůčky, věříme mu, věříme v jeho úsudek, který nebývá špatný.
Více po rokliknutí článku...


Faktem zůstává, že je dost zákeřný a sobecký. Nesnáší prohru a vždy přijde s jinou hrou vždy o úroveň těžší. Chce nás jen pro sebe a pokud se vzdáme-prohrajeme, je to jakoby jsme mu vběhli do náručí.
Ač nás chce jen a jen pro sebe nechává své paže volné, abychom mu mohli opět čelit. Kolik lidí mu ale zcela podlehlo? Kolik lidí má sílu s ním hrát hry, kterým pravidla upravuje on sám?

Naučil mě pár věcí. Nikdy se nevzdávat, jít si za svým cílem a věřit v sebe samého.


A Když už tu mluvíme o tom strachu... Přidám jsem jednu starší básničku...

Byl tam jen polštář,
slzami smáčený.
A v tvé hlavě žalář,
v prostoru stlačený.

Zkroucený do polohy dítěte,
krčíc osamocen v posteli.
Nebýt vzhůru, jen dál sněte,
kam se dobré sny poděly?

Bdít?
Nebo snít?
Prostorem jít?
Sám být?

A křičet ve snu nestačí,
ruce v krvi nesmočí.
A běžet cestou dál,
proč se ten hlas smál?

S vytřeštěným zrakem
se probudit,
se zatajeným dechem,
se posadit.

A v té tmě sám stále být,
a stále se bát,
zvednout se prostě jít?
Snu se smát...

Ale přesto se bát,
co bude dál,
až opět usneš...
až opět usnu...


A drahouškové... můžete mi laskavě říct, proč jsem si nikdy nepsal deník? Tady nemyslím deník jako deník... aby jste dobře chápaly, ale deník jako spírku básní?
-Váš Spóóóóoóoořa :3
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama